Prosím tě Papu, řekneš nám něco o sobě, aby čtenáři věděli, s kým
mají tu čest?

Jmenuji se Michaela Krátká a vystavuji pod pseudonymem LaPapula.
Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu obor zubní technik
(zubní protézy), ale už na základce jsem chtěla malovat nebo
kreslit. Po střední jsem se v tom živote tak trochu plácala a
nevěděla co, až jsem našla zalíbení v portrétech. Makala ( to
i teď) jsem na tom každou volnou i nevolnou chvíli, abych se
vytrénovala v technice. Teď už jen maluji a dělám asistentku ve
firmě na tandem paragliding.

Ty jsi teď nedávno byla v Africe, řekneš nám kde přesně a jak jsi
tuto zkušenost prožívala?
Byli jsme v Maroku společně s rodiči a kamarády od paraglidingu.
Na výletech s paraglidistama je vynikající, že člověk pozná
navštěvované země z jiného úhlu než klasický turista. Byli
jsme u kopců, v horách, na pláži a taky jsme se podívali do
Marakeše. V Africe jsem byla poprvé, takže to pro mě byl ohromný
zážitek. Přivezla jsem si fotky krásných dětí, žen i mužů,
podle kterých maluji obrazy.
Máš v životě nějaké cíle, sny nebo něco, čeho bys třeba chtěla
dosáhnout?
Přála bych si jezdit po světě, fotit, malovat a dělat výstavy. Moc ráda
bych časem dělala tématické výstavy týkající se politické
satiry, celosvětových problémů i regionálních témat. Teď
pracuji na dílčích krocích, které mě jak doufam k mému snu
dovedou.  ale i kdyby se nic z toho nestalo, malování si budu
užívat pořád, je to prostě droga.
Jak vnímáš svět kolem sebe, vesmír a jeho energie?

Myslím, že jsme tady abychom se učili skrze mezilidské vztahy. Na spoustu
věcí ještě nemám názor nebo nevím jak jej zformulovat, ale
myslím, ze jsou pro nás společenské interakce velkým a důležitým
učitelem. Myslím, že vše má svůj důvod, že žádná setkání
nejsou náhodná a prospívají nám, i když jsou nepříjemná nebo
bolestivá. Poznáme skrze ně zase o kousek víc ze sebe. Zní to
třeba trochu přehnaně esosrdíčkářsky, ale považuji za
důležité se v životě naučit  těmhle věcem: pokoře, humoru,
nebát se lásky (i když to ve výsledku bolí) a přijmout fakt, že
se vše mění..nicméně to možná za pět deset let budu vidět
jinak a budu se smát tomu jaký vejžblepty jsem tu dnes povídala.
Máš nějaké životní moto nebo heslo, kterým se řídíš?
to ani nevím...snad jen možná milujte se i bez množení nebo spíš
milujme se
Je něco co bys chtěla vzkázat jako poselství lidu, co si budou číst
tyto řádky?
Nevěřte, když někdo říká, že nejste pro něco dost dobří. xkrát se mi
lidi smáli, když jsem se jim svěřila se svým snem malovat a
prodávat obrazy. lidé se hrozně mýlí, když řeknou ,, to
nedokážeš''..tak jim to jejich pomýlení odpusťme a makejme na
sobě jak jen to jde.

Opravdu ti mockrát děkuju za tvé odpovědi na mé zvídavé otázky. Přeju
ti, ať dosáhneš všeho, co si tvé srdce umane a ať tvá duše
roste jako bujarý strom na jaře, hodně štěstí !