Markéta Báťová



marketa.batova@centrum.cz

...........

20.01.2015 20:52

Tíživý světe a ty prostoduchá kráso,

odhrň mé vlasy, utři mé slzy.

Foukni mi do úst něhu a pošeptej nevyřčené.

K čemu je ta lidská zloba?

Vím, že jsme v tom oba, nenávidím a miluji.

Je taková doba, říkáš a neusmíváš se.

Kolena přitisklá k hrudi, brada v dlaních.

Kdo za to může a co zmůže?

Křehkost malé dívenky přináší lásku,

tu jedinou potřebnou, tu jedinou pravou.

Bez pochyb, bez pýchy, se srdcem v dlaních.

Stejně tak lásku vidím na polích u mladých laní.

Co půdě se klaní, když sytí svůj hlad.

Jen ten chlad, co cítím, když se v noci budím.

Stejně tak k ránu, do něj mě halíš.

Jen bez těch poklon a zbytečných gest.

Rozpažíš ruce a ukážeš tisíce cest.

Tíživý světe a ty prostoduchá kráso,

odhrň mé vlasy, utři mé slzy.

Foukni mi do úst něhu a pošeptej nevyřčené.


Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode