Stromy se kymácí, vítr si duje, na moři
bárka nesměle pluje.
Kam se vydala v bouřlivé noci,
vzdala se bezpečí, vyšší síly ji maj v moci.
O skály blesky před ní se tříští, dožije
rána, i noci té příští?
S odvahou pluje přes obří vlny,
kapitán vkládá svá slova v tóny a struny.
Neklidnou přírodou sám teď proplouvá,
bárka mu záchranou, dokud v ní neskoná.
Je na ní sám a sám se vydal vstříc, za
mořem neklidným možná není nic.
Bojovat se rozhodl o svoji čest, to někdo
přichystal na kapitána lest.
Nechtěl však ztratit to, co vždy
miloval, to by se pak po zbytek života litoval.
Stromy se kymácí, vítr si duje, na moři
divokém už bárka nepluje.
Voda ji spolkla, moře ho vzalo, tohle se
bárce nikdy nestalo.
Kapitán mrtev na dně teď leží, moře se
ztišilo, čas dál si běží.
mb