I když stále prší, nemusíme se cítit smutní. Opuštění a šedí jako to nebe. S deštěm přichází očista celého kraje, přijmi tuto očistu jako příležitost, jak očistit sebe od negativních emocí, či lidí, kteří z tebe vysávají energii a jen tak málo ti ji vracejí. Já neumím nic víc než umí každý z vás. Mojí výhodu je, že se lidí nebojím. Nebojím se kritických názorů, i když mi nejsou příjemné, přesto za ně mnohokrát děkuju. Jsme tak různí a přesto stejní. Nebojím se, že si o mne budete myslet, že jsem divná, bláznivá, praštěná, hloupá nebo zcela mimo. Pro mě je důležité, abych uměla poznat sama sebe a naučila se vycházet se svým vnitřním zvířetem, aby mi v tomto světě, i ve světě podsvětí mohlo pomáhat. Napojuji se na energie lidským okem neviditelným, přesto ty, které cítíte všichni jako malé vibrace rotující uvnitř vašeho těla. Chci vám všem poděkovat, protože mě neustále inspirujete k nové tvorbě, ukazujete mi nekonečné množství témat, které mohu zpracovávat a dát vám je pak v podobě melodie, hudby, básní a příběhů. Vím, že mám x let zpoždění a proto moje umění je spíše neuměním, ale nikdy nejsme staří na to, aby jsme právě teď mohli začít dělat, co nás naplňuje. Někomu to trvá dýl, než na to přijde, ale důležité je, si to uvědomit. Já to již vím, vím jaká je cesta, kterou chci jít a já tudy jdu a vím, že něco dokážu, něco osobního, pro vás něco nedůležitého, pro mě velké věci. Miluju tě živote a klaním se. Chci být tvým nástrojem pro konání krásných věcí.
Markéta