Znovu já vstávám s pocitem omámení,
né vždy tomu tak je na sklonku rozednění
Zavírám oči i ve světle tvém temném,
unášena do galaxií v pohybu jemném
Jen jedním douškem vtáhneš mě sebou
jen jedním douškem nikdy né celou
Pomali po dávkách, saješ mou naivitu
ve vteřinách mizíš z malého mezonetu
Opouštíš lože prostořeké ženy
navrací se zpět šeď počmárané stěny
Znovu já vstávám s pocitem osamění
né vždy tomu tak bylo... avšak
sbohem krásné omámení.
MB