Věštkyně
Když oko vaše slzou se zaleje, když na vás těžký padne čas,
tehda přináším větvici naděje, tu se můj věští ozve hlas.
Nechtějte vážiti lehce řečí mojí, z nebeť přichází věští duch.
Zákon nezbytný ve všem světě stojí, vše tu svůj zaplatí dluh.
Řeka si hledá konce svého v moři, plamen se k nebi temení.
Co země stvoří, sama zase zboří, avšak nic nejde v zmaření.
Nenaříkejte, neštěstí a osud, že vás tak tvrdě potkaly,
však naříkejte, že jste jimi posud rozumnější se nestali!