Kolika ženám jsi pomotal hlavu a kolik z nich jsi dostal do
jinýho stavu.
Kolik jich kvůli tobě brečelo a kolik kvůli tobě z mostu hanby dobrovolně
skočilo.
Vím, že tvoje duše není ryzí a ani mi není zas tak cizí.
A že svým roztomilým vzezřením, vrháš ženy do citovýho vězení.
Rád si hráváš jak kočka s myší, pak prosíš, buďte trochu tišší.
Jedna křičí, že lásku chce tvou, druhá zase, že nechce kráčet sama
tmou.
Třetí chce mít tě ve svým diáři, že před kámoškama ráda jednou zazáří.
Čtvrtá zoufale slzy roní, za tebou se jen slepě honí.
Pátá si doma trhá vlasy, že neodepsal jsi ji zase asi.
Šestá v tom city nemá žádný, nad tvým uměním muže samce se klaní.
Sedmá ti posílá nahý fotky a myslí si, jak pak budeš krotký.
Osmá se láskou doma souží, po tvým těle jako blázen touží.
Devátá ten nápor nevydrží, a tvý ženě se teď sama druží.
Desátá se jen pousmívá, na tohle divadlo se shora dívá.
Uvrháš sám sebe do propasti ega, na svým kontě máš jich mega.
Ale jsi můj přítel, tak dělej si co chceš, nediv se však, že pak sám v sobě
řveš.
Až pak ta jedna hlavní všechno pozná, kdo k činům samce se
vlastně dozná.
Až pohrne se lavina, budeš sám svoji duši zaklínat.
V rohu v koutě budeš sám brečet, necháš jen na sebe všechny
ženský ječet.
Ach co ty můj příteli nosíš v sobě za prokletí, táhne se to s tebou
už po staletí.
Rád se zamotáváš do mezilidských her, pak život naservíruje ti to a řekne, jen žer.
Až budeš syt, napiješ se pohárem s krví, to už všichni budou
vědět, kdo to tady mrví.
Zavřeš svoji duši do smradlavýho sklepa, budeš se tam studem a
prázdnotou klepat.
Ale neboj je to jen jeden s tisíců životů, můžeš to napravit a
neuvrhat sám sebe v nicotu.