Večer přijela jsem pozdě v noci,
možná že budu mít i novou práci.
Celý den byli na nás všichni hodný,
dokonce půjčili mi na metro drobný.
Nervy na pochodu, bolí mě hlava.
Občas cítím se i jako kráva.
Do čeho já jsem se to pustila,
abych vás zprávami v telce hostila.
Den téměř bez jídla a nervy v kýblu,
asi si půjdu do Vltavy chytit rybu.
I když se bavíme a smějeme,
ve vlastním potu se i myjeme.
Slunce už zapadlo a oči se mi klíží.
Jsem nervózní, vím že už se konec blíží.
Střihač ve střižně má práce mraky,
má toho plný zuby a je unavený taky.
Čeká mě ještě cesta po naší dálnici,
po tý v úzkých pruzích rozkodrcaný silnici.
Malá světýlka splývaj v jedno světlo,
je to snad kamion či pražský metro?
Mám dost přátelé už je 24hodin,
ve svých myšlenkách se stále brodim.
Bojím se, že to nedám a zklamu sama sebe,
že na obrazovkách budu trapná, už mi z toho jebe.
Né, né nic takovýho, já to prostě dám.
No a když to nedám, tak zas víc teď znám.
mb