Seděl jsem u stolu v kavárně. Vyrozuměl jsem, že slečna se jmenovala Patrície, ale jméno nápadníka mi uniklo. Byl jsem na odchodu, nenápadně jsem se ale zdržel pro tento rozhovor.
Musel jsem tě vidět.
Ale já tebe ne. Musela jsem se hodně přemáhat, abych přišla. Už mě obtěžuje, že mi pořád voláš. Přišla jsem jenom proto, abych ti řekla, abys mě pořád neterorizoval.
Miluju tě.
Nestojím ti o to.
Jsi krutá.
Nechápeš, že když říkám, že mě to obtěžuje, že je mi to nepříjemné..?
Chápu, ale přesto si nedokážu pomoct.
Neposlolucháš, co říkám.
Poslouchej! Nelíbíš se mi, nepřitahuješ mě.
To se může změnit.
Pochybuju.
Takže to nevylučuješ?
To naprosto vylučuju.
To mi stačí.
Ty jsi opravdu beznadějný případ.
Jsem. Beznadějně zamilovaný.
Najdi si jinou a mě nech na pokoji!
Nemůžu. Myslím pořád na tebe.
Prosím tě, přestaň mě už otravovat!
Ne! Já nemůžu!
Zvednu se a odejdu.
Půjdu za tebou.
Dostaneš facku!
Nastavím druhou tvář.
Budu tě urážet a ponižovat.
Budu tě vynášet do nebe a psát o tobě verše.
Je to zvláštní, ale mám pocit, že tě nenávidím ještě víc, než před tím.
A já mám pocit, že tě miluju ještě víc než před tím.
Jsi drzej, vlezlej člověk.
Říkáš to, ale nemyslíš to tak.
Myslíš, že kdybych k tobě něco cítila, vykládala bych o tobě všude, že jsi ten nejtrapnější ubožák, jakého jsem kdy potkala?
Když říkáš nejtrapnější, myslíš nejskvělejší.
Prosím!? Říkám nejtrapnější.
Já slyším nejskvělejší.
Já říkám nejubožejší!
Já slyším nejbožštější.
Cože?! Já říkám nejslizčí. Jsi slizoun..!
Já slyším nejhezčí. Jsi hezoun..
Jak se vůbec opovažuješ překrucovat takhle, co jsem řekla?
No přece pro naši lásku.
Naší? Není žádné my. Nemáme nic společného. Už to konečně pochop..!
Ale co nám brání?
Proč zase to "my"..? Mám přítele. Proto!
Zabiju ho!
Ty jsi blázen!
Do tebe.
Tak dost. Už mám tý komedie po krk. Byla chyba, že jsem sem vůbec chodila. Doufala jsem, že k něčemu takovému nedojde, ale nemůžu jinak. Už tě nechci nikdy vidět. Mezi námi je konec! Proboha, mluvím jako by mezi námi něco bylo. Vážně si myslíš, že bych někdy mohla být s člověkem, který mě dohání k šílenství?
Vždyť to je ta pravá láska..!
To že je pravá láska?
Je. Ty a já.
Ty tvoje řeči mě ale vážně ničí.
A co ti na mě vadí? Když tě miluju..
Jsi odpornej ,trapnej idiot!
Zvykneš si a za čas ti to ani nepřijde.. Počkej, cítíš to taky?
Necítím nic..
To sexuální napětí mezi námi?
Dělá se mi nevolno. Už vážně
ani slovo!
Podívej, tady je prstýnek. Vezmeš si mě..?
Zatímco jsem se oblékal do kabátu, uslyšel jsem dutou ránu. Patrície omdlela. Šokem z radosti či z beznaděje? Neměl jsem čas nad tím přemýšlet. Měl jsem schůzku a musel jsem odejít.
Ondřej Bis