Slepě stojím uprostřed básně,
nevím kde básník chtěl mě mít.
Snad měla jsem být jiskrou v jeho duši?
Možná chtěl zavřít oči a navždy jenom snít.
I když chtěl básník otevřít se světu,
nechal mě ve stínu samotnou stát.
Snad napsat pár řádků, či hlubokou větu?
Neměla jsem ponětí, začala jsem se bát.
Nevidím štěstí v tomto okamžiku,
neboť jsem jen pouhým nástrojem.
Výmyslem lidským v lidském okamžiku,
když básník nápojem je opojen.