¨
Ach osude, co ty si hraješ, kam směřuješ mé kroky.
Necháváš mě nahlédnout a čekáš potom roky.
Pozoruješ, jak se chovám a chováš se tak taky.
Necháváš mě v noci lítat, ve dne posíláš mi draky.
Ach osude, ty perlo čirá.
V životě je hlavní víra.
Já vím to, tys naučil mě věřit.
Naučil jsi mě i hladiny čeřit.
Pak je zase uklidňovat
zas a znovu rozpohybovat.
Někdy necháváš mě trpět.
Celou nesvou v koutě vrtět.
Na co čekáš osude,
brzy z nás už řada nebude.
Jsem tu jako tvoje paní,
co se před svým pánem klaní.
Vkládáš bohatství své do mých dlaní.
a šeptáš mi, pro všechny ode mě je k mání.
Lidé ti jsou ale hluší, tvoje slova neuslyší,
ty jen šeptáš oni křičí, jak malí hadi v kleci syčí.
Ach osude, řekni, proč lidé nevidí tvůj háj,
kde luka jsou jak z bible ráj.
Kde voda je jak křišťál pravý,
a stařík verše rybám praví.
Kde slunce září na všechny z nás
a kde je pro všechny k mání tvých krás.
mb