Až jednou vyrostou a stanou se chmýřím,
křídla jim narostou, štěstím budou hýřit.
Rozletí se do kraje po svobodě volaje,
z louky, zahrady i háje, vyrazí za svým rájem.
Vítr jim pomůže v životním poslání,
z výšky maj celý svět jako na dlani.
Sotva se nadějí, už v novém bytě sní,
lehkostí svádějí, k letmému pohlazení.
Hladit je můžeš, ale nikdy nefoukej,
Vítr svlíkne je z kůže sám, tak nezoufej.
Až se svým padáčkem přistanou v cíli,
sladce si usnou a naberou síly.
Aby se staly zas žlutými puberťáky,
barvily naschvál nosy, i psí čumáky,
dělaly radost malým i velkým dětem,
a za čas jako chmýří zas lítaly světem.
Sleduj ty pampelišky dospělý,
jak si lítaj vzduchem a jsou nesmělý,
mlčky lechtají tě na tváři,
a přitom novou generaci vytváří.
Lehni si do trávy a chovej se tiše,
třeba tě pozvou do jejich říše.
Tam, kde tě sladkou vůní vítají,
kde žádný stud a strach nemají.
Tam poznáš, že dá se žít s radostí,
že všechny trable jde řešit s lehkostí,
možná, že jsi všech starostí středem pozornosti,
hoď je za hlavu a užij si ten výlet dosytosti.
Markéta Žilinská