Přátelé, jsem velmi ráda, že Vám mohu nabídnou rozhovor s Českým muzikantem, zpěvákem, osobností naší hudební scény, ale také bojovníkem a lvem Petrem Bendem.
Moje první otázka je jasná ....
Kdo je Petr Bende?
Nikdy jsem se nedíval sám na sebe, že bych se popisoval. To je hrozně zvláštní se do toho dostat... nevím, jsem trošku blázen, trošku komik, trošku introvert. Ve mně se
míchá strašně moc různých stylů a životních postojů. Když
nestojím na pódiu, tak jsem rád někde v poklidu, ukrytý v rohu.
Když jsem na pódiu, tak to je zase všechno pro mě úplně naopak.
V co v životě věříš?
Víra, ta nás žene všechny dopředu. Teď to vezmu z té hudební stránky. Jenom díky tomu, že má člověk nějakou víru, 
nějaký motor v hlavě hnací, který je tam uzamčený úplně natvrdo, tak dělá takovýhle úplně šílený věci, jako jsem se rozhodl já na Vánoční turné, kde je na pódiu 17náct lidí. Dát to celé do kupy, málokdo se do toho dneska pouští. Hromada muzikantů a umělců ty stavy súžují, aby to bylo co nejjednodušší. Než jsme se to celé naučili, než jsme to celé dali do kupy, tak to stálo strašně moc úsilí a energie. To je ta víra, kterou třeba já mám zamčenou v hlavě, která mě žene po stránce té muziky dopředu. Po té stránce životní, mě nejvíc ženou děti, to je pro mě nejvíc. Tu energii co mají oni a to co mi předávají, to jsem nikde ani v té muzice nenašel.
Jak vnímáš svůj život?
J
e to strašná vlnovka, nahoru a dolu. Já jsem si ten muzikantskej
svět nastavil trošku těžší cestou, protože mám radši, když
jdu takovou...já tomu říkám tichou poštou. Nikdy to nebylo tak,
že by na nás chodily plný sály. Ale teď je těchhle 19náct
koncertů Vánočního turné vyprodaných dopředu, bez jakékoliv
reklamy. Dalo se pár plakátů, událost na facebook a funguje to,
za což samozřejmě děkuju lidem. Ale vždycky jsem šel tou tichou
poštou, kdy jsme někde odehráli muziku, který jsem věřil, která
byla poctivě zahraná, zaranžovaná, a kterou jsem se snažil
posunout dál. A ti dva lidi, kteří tam přišli, příště
přivedli čtyři, šest, osm.... A takhle se to jako pavouk
rozšiřuje. A pak díky soutěži, jsme se dostali dál z okresu
jako tomu říkám Brno - venkov :)
Kde rád jsi? Kam tě to táhne?
Co máme dva kluky Matiase (6) a Maxe (4), tak většina mého volného času je s nima. Protože to je taková ta pohoda energie. Zasmějeme se, pobavíme se a s nima si opravdu odpočinu.
Jak vzpomínáš na vznik Vánočního turné?
Kdyby mi někdo před 19ti lety řekl, že budeme jezdit šňůru, tak bych mu neuvěřil. Protože když jsem začínal, tak ten Vánoční
koncert vznikl tak, že jsem si vymyslel s mojí kapelou sestavenou z třebíčských muzikantů, že bysme mohli udělat koncert, kde bysme hráli vlastní skladby a k tomu přidali klasické české koledy, které jsme předělali. Zahráli trošku funky, trošku v bigbítu, jazzu.... Na ten první koncert, přišlo jen 23 platících do Zbraslavi u Brna, z toho polovička minimálně byla moje rodina. A teď se nám to rozrostlo, teď jsme tam hráli 13. prosince v neděli a bylo tam asi 500 lidí. Vracím se na to místo pokaždé. To je to místo, kde jsme hráli ten první koncert. A vedle přes kopec, je dědinka Újezd u Rosic, kam se fakt velmi rád vracím, protože to je to místo, kde jsem složil první skladbu,
kde jsme jezdili na kole, hráli si na indiány a dělali hromadu věcí, na který v životě nezapomenu
Za svůj život jsi udělal veliký pokrok. Vždycky jsi chtěl být muzikantem?
Celý život jsem chtěl dělat muziku. Chtěl jsem dělat svoje koncerty, pro svoje obecenstvo a věděl jsem to v pěti letech, kdy jsem dostal od rodičů první bubny. Věděl jsem, že chci být bubeníkem v rockové kapele. A to se mi potom ve 13ti letech splnilo s prvním bigbítem s názvem Svěrák 3, do který mě přihlásil táta na konkurs. Jezdili jsme pátky, soboty, neděle Čaje, kam chodilo opravdu od 500ti set do 1200ti set lidí. Což pro mě byla hrozně velká škola.
Pochybuješ o sobě?
Samozřejmě, strašně :) stoprocentně. Kluci to ví, celá moje kapela to ví. Mám svoje vize, všechno mám nalajnovaný... i to turné od začátku do konce, z pořadatelského systému, celé jsem se to rozhodl vzít pod svoje bedra. Veškeré věci jdou přeze mě. Od domlouvání koncertů, přes ubytování, kdo jakým autem tam pojede, jestli tam budou bedňáci, co budeme mít za jídlo, pití...všechno jde přeze mě a pak tu práci rozdávám dál lidem, kterým za pomoc strašně moc děkuji. A to je ta cesta, kterou jsem chtěl dělat a není to úplně jednoduchá a je to hodně o pochybování. Ale hrozně mě to baví a našel jsem se v tom. A zdravá pochybnost je dobrá, protože díky ní člověk pozná, co vlastně udělal dobře.
Co by jsi vzkázal lidem, kteří si tento rozhovor budou číst?
Choďte na živou muziku. Protože všichni muzikanti co dnes jezdí, je jejich jediná možnost cesty, jak tu živou muziku dostat k vám. A jsem hrozně rád a za to děkuju hlavně svým fanouškům a všem, že chodíte na koncerty. Protože v České republice udělat turné, tak aby fungovalo, aby byly navštívené a zahráli jsme tam dobrou muziku, není zrovna jednoduché. A je to hlavně díky Vám, protože Vy tou Vaší návštěvou opětujete tu energii, kterou Vám dáváme.
Děkuju
Já děkuji Tobě Petře za čas a prostor pohovořit s tebou, ale i možnost přiblížit tvoji osobnost lidem, třeba z trošku jiného hlediska.
rozhovor byl pořízený při jednom z koncertů Vánočního turné v Polné na Jihlavsku
prosinec 2015
foto : Markéta Báťová