Markéta Báťová



marketa.batova@centrum.cz

PŘÍBĚH

24.03.2014 14:45

Dívka seděla na okraji potoka, naslouchala šumění vody a zpěvu ptáků. Když v tom vše utichlo a k ní přiletěl jeden z nich, sedl si na větev a chvíli se jen tak otáčel, ukazoval své krásné peří a dával se na obdiv světu. Ano byl krásný, na jeho křídlech se odráželo sluneční světlo a oči mu zářily jak hvězdy na noční obloze. Poté, až si získal plnou pozornost jejího pohledu, rozezpíval se tónem tak čarovným, až dívka zatoužila mít takového u sebe pořád. Každý den by zpíval písničky, kterým by rozumněl jen on a ona. Dlouze se na něj dívala a mlčky poslouchala tu nekonečnou synchronii. A tak se stalo, že se dívka do jemnosti jeho hlasu zamilovala. Při jeho zpěvu naslouchala příběhu, který si ve fantaziích tvořila a možná to nebyla jenom její fantazie, ale skutečný příběh ptáčka, který se ovšem nikdy nedozvěděla do konce. Proto chodívala ono místo téměř každý den. Jednou, si dívka opět vyšla za rozbřesku k potoku, aby mohla zavřít oči a nechat se unášet příběhem. Sedla si na kámen a čekala, až k ní přiletí a začne vyprávět. Netrvalo dlouho a skutečně. Sedl si na větev, dívka s bušením srdce upírala k němu svůj zrak a čekala na omamné tóny. Jeho oči stále zářily jako hvězdy a na sametových křídlech se odráželo vycházející slunce, ale krásného příběhu už se nedočkala. Chviličku se zdržel, možná se jen přiletěl rozloučit, ale byl čas. Nastal podzim a on musel odejít, odletěl pryč za teplem a sluncem, aby v krutých časech jinak krásného a přívětivého kraje nezemřel. Zamával křídly, vznesl se do korun stromů a zmizel ve větvích. Dívka tam zůstala stát a ještě chvíli koukala do stromů, volala na něj ať se vrátí, ale marně. I když se jí postesklo, smutná nebyla. Mohl přiletět i odletět kdykoliv. Byl svobodný jako láska, která ji k němu poutala. Nikdy ho nevlastnila, jen poslouchala jeho zpěvu, když i on chtěl přiletět a vyprávět jí příběhy. Nastala zima a dívka už k potoku nechodila. Cesta tam byla moc křivolatá a v zimě by prošla jen ztěží. Čekala na jaro, až se cesty uvolní a třeba zase bude moci spatřit krásu jeho očí a lesk křídel, na kterých jí třeba přinese konec příběhu.