Ahoj Jirko, můžeš se představit našim čtenářům a říct nám, jak ses dostal k fotografování a vůbec co nastartovalo tvoji kariéru profesionálního fotografa?
- Ahoj, jmenuji se Jirka Veselý, je mi 41 let, pocházím z nádherné Vysočiny, konkrétně z Jihlavy a jsem profesionální fotograf. V současné době žiji v Praze. K fotografování jsem se dostal vlastně náhodou, když někdy v roce 2000 kamarád z práce dovezl z brněnského MAKRA takový maličký digitální fotoaparát, ale opravdu maličký, byl velký asi jako dnešní mp3 přehrávač, či trochu větší fleshka. Měl rozlišení ani ne 1 Mpx a nedala se do něj vložit žádná karta, měl vnitřní paměť na pár snímků, v té době to byl technologický výkřik, n
ěco, co jen tak někdo neměl, teda, oni už byly v té době kompaktní digitály v prodeji, ale stály třeba 20 000, ale tohle bylo fakt levný, tak jsem řekl kamarádovi, ať mi ho příště až tam pojede doveze taky, stál tehdy tuším 1400 korun.Byl jsem z něho doslova nadšený, ačkoliv z dnešního pohledu fotil fakt příšerně. Po asi dvou letech se už běžně prodávaly v obchodech mnohem dokonalejší digitální přístroje a dost zlevnily, takže jsem si koupil malý kompakt od SONY s rozlišením 3 MPX a stál mně 10 000. Pak už se to se mnou vezlo, ještě jsem vystřídal několik kompaktních fotoaparátů a nakonec někdy v roce 2008 jsem si koupil první zrcadlovku. Živit se fotografováním byl můj velký sen, hned jak jsem začal někdy od roku 2005 zjišťovat, že mi to jde lépe než spoustě lidí okolo a navíc jsem měl práci, kterou jsem nenáviděl, takže představa jejího opuštění byla fakt lákavá, ale nakonec to trvalo až do loňského (2012) podzimu, než jsem dal v práci výpověď. I když hned jsem ještě nefotil na plný úvazek. Prvně jsem pracoval v jedné pražské televizi jako fotoeditor a teprve na jaře letošního roku (2013) jsem se stal profesionálním fotografem na plný úvazek. Splnil se mi můj dlouholetý sen a myslím, že každý kdo za svým snem půjde, jednou se mu vyplní.
To zní skvěle, pro řadu lidí to bude jistě dobrým příkladem toho, že jít si za svým snem, je opravdu důležité pro osobní rozvoj. Vím, že fotíš jak přírodu, zvířata, tak i svatby a lidi. Co tě v poslední době nejvíce zaujalo. Myslím jako objekt pro tvé focení. Baví tě spíše fotit ženy nebo naopak němé tváře?
- No já to vezmu trochu více ze široka. Takže, když jsem začínal fotit, tak jsem samozřejmě fotil všechno na co sem přišel, co mi přišlo pod ruku, ale jistá specializace se u mne postupně přeci jenom vyvinula a dalo by se říct, že někdy od roku 2005 jsem se úzce specializoval na focení metalových a rockových koncertů, festivalů a dění v hudebním undergroundu. Sice jsem dál fotil všechno možné, ale považoval jsem se hlavně za koncertního fotografa. Někdy v loni, tedy na podzim 2012, kdy jsem se stěhoval za prací do Prahy, jsem fotografování koncertů velmi omezil, neměl jsem na to už tolik času a navíc jsem začínal mít pocit, že jsem koncertní fotku dotáhnul téměř k dokonalosti a už mi to přestalo dávat ten neustálý pocit zlepšování, takže jsem s focením koncertů trochu přestal, tedy ne úplně, jen jsem to silně omezil. Navíc v té době už jsem si zřídil živnostenský list a fotil za peníze a koncertama jsem si nevydělal prakticky ani korunu, takže tento žánr musel ustoupit trochu do pozadí
. V současné době se považuji hlavně v první řadě za svatebního fotografa, na to se teď specializuji, v druhé řadě za reportážního fotografa (toto umění jsem rozvíjel mnoho let focením koncertů a festivalů a velmi jej využiji i při fotografování svateb) a co se týče focení žen (teď nemám na mysli nevěsty), případně němých tváří, mám rád oboje stejně a chtěl bych i přesto, že jsem hlavně svatební fotograf, zvládnout obojí také profesionálně a to je to o co se neustále snažím, protože já miluji fotografii a když ji miluješ, není co řešit.
Je dobře, že nejsi nijak a ničím omezený a stále se vypracováváš v různých stylech a oblastech focení. Oslovuje tvá tvorba širokou veřejnost? Máš nějakou zpětnou vazbu? Nabídky?
- Tak tohle je velmi ošemetná otázka. Ze všech stran totiž slyším, že samotným focením se dnes uživit nedá a že spousta ateliérů se kvůli tomu zavírá. Tyhle negativní pohledy dokážou v člověku dost ovlivnit i sebevětší odhodlání. Já to vidím asi takhle, uživit focením se dá, mám například kamaráda, co se živí stejně jako já v Brně a kšeftů má spousty a daří se mu náramně, vydělává opravdu velké peníze.
Ono to je vždycky hlavně o kontaktech, čím víc jich máš ( a hlavně ty správné), tím víc práce máš. Já vzhledem k tomu, že jsem freelancer (na volné noze) teprve 5 měsíců, tak těch zakázek zase tolik nemám, ale pevně doufám, že se to zlepší, přes zimu nejsou svatby a tak musím brát prakticky jakoukoliv fotografickou zakázku, napadlo mne třeba, že bych mohl fotit koně pro hřebčíny, za tímto účelem jsem nabídl fotografování zdarma dvěma stájím, abych si vybudoval trochu "koňské" portfolio a budu se snažit nabídnout své umění především stájím, které nemají na internetu kvalitní fotografie svých koní. Dále mohu nabídnout rodinám nafocení jejich dětiček, protože rodinná fotka mne také velmi baví, ale třeba i domácích mazlíčků. Ono co se týče zpětné vazby, tak na sociální síti Facebook mám mezi svými přáteli hodně lidí, kterým se moje fotografie líbí a opravdu mi je "lajkujou", což ovšem ještě nezaručuje zakázky, to je mi jasné, proto doufám, že když by někdo nějakou fotografickou práci potřeboval, vzpomene si na mne na základě fotografií, které u mně na profilu viděl. Získávání zákazníků je bohužel velmi zdlouhavý, pomalý proces, ale pokud mne finanční situace nedonutí složit zbraně a jít do nějakého zaměstnání (což by pro mne bylo velké zklamání), budu v tom dál pokračovat.
Ano vím, že v dnešním světě plném photoshopů a rádoby umělců, u kterých právě fotografie vznikají spíše v počítači nežli ve fotoaparátu, je to velmi těžké. Ale držím ti pěsti a když vidím tvoji práci, nepochybuji, že zakázky se jen pohrnou. Na závěr bych se tě chtěla zeptat na trošku soukromější otázku. Jsi zadaný nebo stále na tu pravou lásku čekáš?
- Ne, zadaný momentálně nejsem, poslední 4 roky jsem sám, mám dost kamarádek, ale zatím se nenašla žádná, která by o mne vyloženě stála, což považuji za předpoklad toho, že by to skutečně klapalo :)))) Tak to byl trochu vtip a teď vážně, není to jenom o tom, že bych nemohl najít ženu, která by mne přitahovala, takových je poměrně dost, ale zatím ani jedna z nich neprojevila zájem. Na single život jsem už zvyklý a tak nepůjdu do vztahu s někým jen proto abych nebyl sám, musí to zajiskřit na obou stranách. Jinak musím zde taky přiznat, že neumím ženy balit, takže pokud se najde nějaká odvážná, co umí balit chlapy, tak má možná šanci :))
Takže ženy, to je výzva právě pro vás. Jirko, já ti mockrát děkuji za tvůj čas, přeji ti hodně úspěšných projektů a těším se na další tvoji krásnou tvorbu.
- Děkuji, Markétko, a nejenom za přání, ale i za tenhle rozhovor a hlavně za tu čest být tady na tomto Tvém super webu.