Kuřačka přírodních dějů,
opilá zelenou klopou.
Na stráních stromových jevů,
vydá se vstříc prošláplou stopou.
Úsměvným pohledem svůj zrak k obloze upírá,
na těchto pláních, v tomto bytí, zdá se býti jediná.
Tulačkou mezi dvěma světy stále,
den za dnem, noc s nocí střídá se dále.
V zákoutí nočních hodin,
v přeludech denních brodím.
Svojí myslí se k výšinám upínám,
na dávno ztracené s lehkostí vzpomínám.
Milenkou tvojí v tichosti se stát,
na kopcích v lukách nechám vlasy své vlát.
S tebou na stráních, budu tvé tělo potají milovat
a s vnitřní zlobou, dlouze se smiřovat.
Kuřačkou přírodních dějů chci být,
nasávat pocitů a pod tíhou nebe se skrýt.
Prosťačka malá s vlasy pod kapucí,
ona i ostatní, všichni jsme divocí.
Z živlů jsme zrození, pro život určení.
________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________