18. července 2014 se uskutečnil 7. ročník festivalu ČEŘÍNEK, který pořádá Jurda
z kapely DIVOKEJ BILL. Na dvou podiích se odehrávala přehlídka jedenácti
kapel. V půl druhý to odstartovali NEHASIT VODOU. Díky prahnoucímu slunci
a nádhernýmu počasí, bych spíš řekla, že přihasit potřebovala samotná kapela.
Na odpoledne
na Čeřínek jsem nepřijela sama, doprovázela mne moje pětiletá dcera. Zatímco se
na podiu střídaly kapely, my jsme se zdržovali v místě pro děti tomu
určené. A že tam pro ně bylo vyžití, to můžu rodičové potvrdit. První
k čemu jsme zamířily, byl bazén, který tam nebyl jedinou atrakcí pro děti.
Divadlo, RC Off-roadová trať, Aquazorbing, pískoviště, malování nebo třeba
dílny, kde jste si sami mohli vyrobit něco na památku. Tak toto a více
uspokojovalo naše děti, zatímco my jsme mohli popíjet a poslouchat muziku.
Jen co
dohrála první kapela, na druhé podiu měla prostor regionální kapela MBLS, která
vyhrála soutěž MERCEDES BENZ live space.
Mezitím se vedle na stagi připravovala Lenka Dusilová. Na tu jsem byla velmi zvědavá,
jelikož jsem ji naposledy slyšela loni v Jihlavě na KONCERTU BEZ HRANIC a
to s kapelou BAROMANTIKA. Tady byla zcela sólo a představovala nám její
umění jak hlasové tak kytarové. Jak se tak nesly hlasové tóny mým tělem,
chvílema mi naskakovala husí kůže. Pokaždé mě udiví, kolik ta žena v sobě
skrývá síly a energie. Jen co dohrála, čekal mě úkol, odtrhnout dítě od části
pro děti a odvézt ji dom. Nechtělo se ani jedné, já měla však to štěstí, že
jsem se vrátila a to právě ve chvíli, kdy dohrával VISACÍ ZÁMEK.
"Do háje."
povzdechla jsem si, ale nedalo se nic dělat, stihnu je prostě příště. Nezoufala
jsem si dlouho, protože přede mnou byly hvězdy jako QUEENS OF EVERYTHIG,
DIVOKEJ BILL, DOGA, WOHNOUT či PLEXIS.
Čau ubíhal,
lidé přibývali a já měla chvílema pocit, že víc se nás tam vejít už nemůže. Když
jsem sebrala odvahu a z VIP prostředí šla do jámy lvové, tudíž před podium
zmíněné kapely QUEENS OF EVERYTHING. Ničeho jsem nelitovala.
Nástroje
jako kontrabas, saxofon a jiné foukací nástroje mě vždycky dostanou. Tato
energická veselá kapela mě rozhopsala v rytmech smíšenýma se skáčkem. Nebo
mi to tento styl aspoň připomínal. Slyšela jsem je po prvý a doufám, že né
naposledy. Před podium při koncertu DIVOKÝHO BILLA jsem se ovšem už nedostala.
Nebyla totiž šance. Pánové rozhýbali snad všechny přítomné a Jurda jakožto
organizátor akce i jako hudebník, si domácí atmosféru náležitě užíval. Bylo to
perfektní. Po tak vydatném koncertu jsem měla fakt žízeň, ale fronty u piva mě
opravdu děsily. I když bylo stánků s pivem teda nejen s pivem že, dost
po celém areálu, nápor lidí byl ovšem větší a prostě se nestíhalo, tvořily se
fronty a čekalo se i třeba půl hodiny. Ještěže jsem žena a docela i přidrzlá,
tudíž jsem požádala vždycky někoho z řad přímo u pípy, aby mi koupil taky
jedno. Koho jsem si ale nenechala ujít, byli samozřejmě kluci z kapely
WOHNOUT. Byla jsem přímo u pódia a čerpala energii z kluků a jejich songů.
Ač jejich unplugged koncerty byly famózní, tohle je prostě nářez. Matěj se
usmíval, bubeník jako vždy dělal kousky s paličkama za bicíma a dokonce se
na podiu objevil i Vašek Bláha, který hostoval u Wohnoutů na albu.
Celý den se
nesl v přátelském duchu, lidé se usmívali, hudebníci si pochvalovali a
Jurda byl velice spokojený s návštěvností tohoto již 7. ročníku festivalu
ČEŘÍNEK. A já jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí. Mě si teda získali a
co vás přátelé. Jistě tam nejeden z vás byl.
