O víkendu jsem se zůčastnila festivalu, který se konal tady v Jihlavě. Dalo by se o něm sáhodlouze vyprávět, přeci jen situaci k tomu samy vybízely, ale já se chci zaměřit na jednu chvíli. Jeden jediný okamžik.
Mé kroky směřují pomalým tempem k místu relaxačního, možná i aktivního odpočinku. Pro mě toto místo bylo čistě relaxační, nikoliv aktivní. Svůj zadek zabořuji do reklamních křesílek, které mi poskytují pohodlí a klídek. Kolem mě se prohání kluci na skejtech a ukazují, jak se skáče i jak se padá. Není nad to umět správně spadnout. On takový správný pád může leccos zachránit. Co si budeme povídat.
Přihmouřeným pohledem pozoruju, jak se staví plocha pro sprejery, jak se opilý člověk ujímá mikrofonu a něco neslušného do něj hlásí. A kamarádku, jak si stoupá na kulatou věc a prkýnku na tomto kulatém postavené, zkouší udržet rovnováhu.
I já se posléze zapojuji. Dobře trochu aktivity se mě přeci jen nevyhlo. Není to lehká věc balancovat na prkýnku, natož pod vlivem alkoholu. I skejtu jsem neodolala. Stoupám si na tuto zdánlivě lehkou záležitost. Už samotné šlápnutí je důležité. Noha musí být správně našlápnutá, což jsem delším pozorovnáním zjistitla. Ale to jsem v tuto chvíli, kdy jsem se v šatičkách rozhodla pro skejt .. nevěděla. První odpich a jedééém, ale né daleko, nohy mi vylítly do vzduchu a já končím. Přistála jsem na tvrdé zemi a veškeré mé snahy ztroskotaly po 1. pokusu. Příště to zkusím za střízliva a v kraťasech. Kluci naproti měli co pozorovat. Prkno předávám 4leté holčičce a ta mi ukazuje, jakže to vlastně funguje.
Zadek zabořuji opět do křesla a raději ponechám tyto záležitosti ostatním.
Slunce mě hřeje do unavených očí a pivo v kelímku pomali mizí. Nově přicházejí člověk se rozpačitě rozhlíží, poté se usadí na křesílko vedle mě. Jen chvíli zaváhá připadajíc si tu nový a neokoukaný, všemi pozorovaný. Nyní už však součástí toho celku.
Hudba znějící z repráků se line parkem i celým mým tělem. Zůstávám klidná, pozorujíc toto dění, tyto okamžiky.
Kluk vedle mě usnul
VF 2013
by Markéta Báťová