Markéta Báťová



marketa.batova@centrum.cz

Příjemné povídání s JAROSLAVEM DUŠKEM

16.06.2014 20:39

 Především je mi velikým potěšením, že vám mohu představit prý snad samotného "Mistra Slova", já sama bych řekla moudrého muže Jaroslava Duška, ale i velkého herce české divadelní a filmové scény.


   Jak se Vám líbí toto označení Mistr slova?

Mistr slova? Mě spíš baví ty možnosti, které se skrývají ve slovech. Baví
mě, když se u nějakých slov objeví nějaké nové významy, třeba nedávno říkala
jedna kamarádka moc pěknou věc: "Že vždycky v té touze pomoci, se ukrývá touha
po moci." .. Ale já bych se spíše označil za milovníka slov.

Jaký jste měl dneska den?

Jak to říct, jaký jsem měl dneska den, prostě dnešní den je krásný.

Kde rád pobýváte? Kam vás táhne vaše srdce?

Líbí se mi na Sázavě a v Černošicích.
Čili v místě kde máme dům, to jsou Černošice a místě, kde máme chatu a to
je Sázava. Tam se vyskytuju hodně, občas v Jindřichovicích, tam jsme
stavěli tu rotundičku jakoby, písečno-hliněnou. Srdce mě táhne většinou
k vodě, k řece, rád pobejvám u tekoucí vody, mám rád les, nebo když

je v tom místě nějaká skála.

Jaký je Jaroslav Dušek, když opustí ty masy lidí, kteří hltají jeho slova. Skoro každý
si rád zanadává zakřičí. Jak to máte vy?

Moc nenadávám, mě to moc nebaví. Já přemejšlím co na to říct, nemohu říct, že existují sprostá slova, slova jako taková sprostá, nejsou. Ale lidé to používají. Třeba "do prkenný ohrady", tam
ta slova obsahují uvolňovací písmeno eR, které krásně drnčí, vytváří ty
vibrace. Ale jako proč ne, tak si člověk zanadává. Ale rozčilovat se, mě

nebaví.

Je těžké udržet si postoj, nadhled, když se cítíte v tísni? Ocitl
jste se v situaci, kdy jste nevěděl jak se zachovat, jak zareagovat, něco
co vás zžíralo třeba?

Já to tak úplně nemám, sžírání není pocit, který by mě bavil, takže se nějak nesžírám.

Třeba dobrým příkladem je muž a žena láska mezi nimi. Tam nejeden z nás ztrácí
hlavu.

Ale tak to není láska, to co popisuješ,
protože tam, kde ztrácíš hlavu, to je vášeň. Pokud je láska láskou, tak tě spíš
činí kompletním a úplným, ale vášeň může způsobit, že ztratíš hlavu a nějakým
způsobem navibruješ na tu druhou bytost s určitou ztrátou v hlavě.
Láska né, láska si myslím tak jak to chápu já, tak ta naopak ten kompletní stav
vytváří, přitom kompletním stavu nic neztrácíš.

Kdy vy jste se do sebe začal ponořovat nebo to přicházelo postupně?

To je právě, se mnou je to těžký víš, na
tyhle otázky se mi těžko odpovídá, protože já se nezabývám nějakou minulostí,
tím pádem ty mě nutíš vzpomínat na něco, kdy... Mně je to jako jedno kdy, pro mě
není nic podstatnýho na tom kdy, někdy. Ale vím, že už v útlém dětství
jsem se rád ponořoval. Co si tak jako pamatuju, že mě nad něčím bavilo tak jako

mudrovat.

Podnikl jste nějakou putovní cestu?

Jako takovou tu jak se chodí do Santiaga? To ne, já se rád procházím, hodinku dvě se psama, jdu pěšky z těch Černošic do Prahy pěšky, takže netrpím nějakou touhou po nějaký pouti, a kdybych chtěl,
tak půjdu no. Rozumíš. Jedno indické přísloví říká "Žádné lezení po horách,
žádné sezení v jeskyních, prostě buď ", neříkám ani sám se sebou, protože
sám sebe neznáš, ale prostě buď. Není třeba nic dělat, prostě buď. A když seš
tak seš a to je pak jednoduchý. Mysl vytváří takovou věc, což je na ní určitá
komplikace, že ona vytváří situace něčeho, co není dvěma přítomno. Lidi si
povídají, dělají ten rozhovor a vlastně baví se o něčem, co se v tuto
chvíli neodehrává, takže se ptají na to, kdy jste udělal támhleto, kam jste šel
a pro mě je to čím dál víc komický, vlastně ten způsob jak pracuje mysl,
protože je pro mě mnohem zajímavější ta přítomnost jako taková.

Četla jsem, že nepřijímáte scénáře a že jste sekl s herectvím je to pravda?

To tak není, já to co mi bylo nabízeno
nebylo takový, aby mělo cenu z mýho pohledu, abych to dělal. Já ani nemám
kdy to dělat, já svůj čas mám tak jako prohnětený, že tam něco přidávat jinýho,
se mi moc nehodí. A když bych tam přidal něco jinýho, tak by to opravdu muselo
stát za to. Jo plánuje se, že natočíme Racka ve znakovém jazyce, že se toho
nějak zúčastním, tak to se někdy bude dělat. Chtěli by jsme natočit celovečerní
film Pátou dohodu, na téma páté dohody, né ve smyslu záznamu představení, ale
v převodu do filmový řeči, ale kdy se to stane, to já nevím.

To jsem ráda, že něco takového plánujete, protože vás jako herce také obdivuji, ale
jsem moc ráda, že jste mi nastavil i tu jinou tvář, tvář srdce, je to takové
hezčí, takové přijatelnější pro tenhle svět. A co byste řekl mně nebo poradil,
když mě neznáte.  

Já vůbec necítím žádnou kompetenci někomu
radit, já bych ti řekl, nikoho neposlouchej. Rady nejsou důležitý, mnohem

podstatnější je, jestli se lidi snaží vytvářet společný rytmus, společnou
vibraci, společné rytmické pole a to je to podstatný. Rady podstatný nejsou,
pokud nevedou ke společnýmu rytmu, nemají žádnej význam. Já myslím , že je
důležitý, aby se člověk učil stát se součástí toho vesmírnýho  rytmu. A když se o to pokoušíme, usilujeme o
to, tak tam si myslím, že to smysl má. Ale nějaký rady. K čemu ti je
platná rada, když jí nerozumíš? Když jí nerozumíš, tak k čemu ti je, a
když jí rozumíš, pak ji nepotřebuješ. Takže důležitý je jak říká mistr, prostě
buď, vibruj.

Aha, takže být v souladu a vydávat pozitivní energii?

Né pozitivní, negativní, to jsou popletený
teorie, nic takovýho není. Je nějakej rytmus, proud, proudění, společný pohyb a
buď součástí toho pohybu.

Když já mám pořád pocit, že musím jít proti tady tomu proudu, co vytváří
na nás ten systém.

Ale tenhle proud, který je vytvářený, je
tvořený jen jednou vlnkou toho velikýho a i tenhle ten proud k tomu
velikému patří. Víš on tam patří. My máme zase to myšlení, že je třeba proti
tomu něco dělat. Je to velmi komplikovaný. Pokud půjdeme s proudem, tak
nás to ohromně posílí. Být v klidu toho součástí a v tu chvíli to
proměňuješ, běží si to jakoby samo a není třeba o nic usilovat. Úsilí
z toho vytváří ten opak. Funguje to dlouhá staletí a lidi to pořád jakoby
nechtějí pochopit, vyhlásej boj proti korupci, od té doby sílí korupce, všechno
čemu vyhlásili boj nefunguje. Záleží jak to kdo pojme. To pojetí každého člověk
je jiné, a to je v pořádku.

Myslím si, že uvědomělých lidí potkávám čím
dál víc a pro mě bylo velikým potěšením, že jsem se s vámi setkala a mohla
jsem si s vámi pohovořit.

Děkuji Vám mockrát.

Odpovědí mi byl milý úsměv na rtech.

Slavnosti Harmonie Znojmo 2014