I když tíže má je srdcervoucí
pod rouškou tmy i dechberoucí
chtěla bych být plná tebe
noc mrazivá mě chladí zebe
já naléhám a svírám dlaně
poslouchám řeči lživé haně
nevěřím, že tys mne zradil
že Bůh tě stvořil, abys ranil...
já miluji tě do skonání
noc pomalinku hlavu sklání
už nemohu tu dál se trápit
přestávám se marně klátit
konec můj se kvapem blíží
mysl kalná vše mne tíží
už svírám číši
scházím z trati
již jsem spita
do němoty
MB