Snad nechtěli jste venku nechat mě stát?
Pěstmi do tmy mlátit a plakat a řvát?
A slzy s potem a s deštěm se mísí
pach myšlenek shnilých mi nad hlavou visí
a každý kdo na tomhle místě stál
pár metrů sem a tam
ten života se ptal
zda láska je jen klam.
Zda slza s potem v krev se slévá
zda cit v něm ještě neumdlévá
vždyť tady nemá žádné tajnosti
a ty jen občas zahlédneš
jak pěstí mává ve zlosti.
To místo zdí je obehnané
skryté jako Bůh
jak město nepoznané
a přeci se v tobě skrývá
toť myšlenka
pro kterou času neubývá
A když se slza s potem sleje
tou myšlenkou je - smuteční rapsodie...
Jiří E. Duchoň (fotograf)