Bloudím mezi slovy slov,
nenacházím smysl, jenom zlo.
Nůž do duše zarývá se mi,
děsivé okamžiky probouzí mě ze spaní.
Překrásné sny v ošklivost přecházejí,
snažím se je pochopit. Co znamenají?
Dlouze i rychle zároveň plynou dny
a v noci zdají se mi málokdy ty sny.
Čekám jen, že opět potkám tvé tělo,
avšak nechápu a v mysli se náhle zatemnělo.
Možná až umřu, setkáme se.
Široce se usmějeme, obejmeme se.
Možná až umřu, budeme spolu,
budeme posmrtný prožívat život znovu.
Horké slzy na tváři mě pálí,
chci tě vidět na okamžik, aspoň z dáli.
Byla bych však bláznem... kdybych tě zahlédla ...
Smrt si nevybírá ... nám nezbývá než vzpomínat.
Markéta Báťová