Chvílí klidu, chvílí nečinění,
zdávaj se někdy večery nudné.
Dávám si pauzu v nočním bdění,
ke konci doby půl jedné.
V myšlenkách zapadám do křesla starýho,
zavírám oči na chvíli.
To co stát se prý mělo v bílé tmě smělo,
i po čase zdá se vesmírný.
Pluju si galaxií na tvojí duze,
vede mě prostorem ke tvému nitru.
Nečekaná exploze v děloze mojí,
stává se vítáním rannímu jitru.
MB