Tmou jsem kráčela,
Před sebe nehledíc,
Se sněhem na botách,
A v srdci tě milujíc.
Stál jsi tam já spatřila tě,
Na hrudi bundu koženou,
Že samotného nenechám tě,
Znělo mi v hlavě ozvěnou.
Stoupali jsme po schodech,
Pohladil's mé vlasy,
Jak krásně se mluví o slovech,
Co já ten večer vyslechla si.
Ruka kolem ramen položená,
Nádherně tehdy hřála,
Noha v noze propletená,
Moc jsem o tvůj úsměv stála.
Rty tvé krásné, heboučké,
Jen si na ně sáhnout lehce,
V polibek s mými splynuly,
Odloučit od nich se mi nechce.
Film jsme vůbec nevnímali,
Ten příběh děje strohého,
Za těmi nevzhlednými brýlemi,
Majíc oči jeden pro druhého.
Domů jsme šli ruku v ruce,
Rty v polibek splynuly,
Vlasy mé jsi hladil dlouze,
Zuby mé se ti do rtů zaryly.
A teď?...
Dívám se na srdce pouťové,
Sedíc tu sama v pokoji,
Dnes uplynulo deset měsíců
A já tě stále věrně miluji.
Pavlína Vaněčková