Oči se mračí,tvář není veselá
nad hlavou modro je, není už zasněná.
Nohama na zemi a hlava do dlaní
proklíná slabosti, touhu i klamání
Srdce tiše přec silně jí říká
zapomeň na zítřky, láska teď vzniká
Do nebe šeptám prosby o mámení
ze sebe dávám pro vesmír znamení
Nebe mě neslyší chce jenom si plout
někdy chce otěže pro marnosti kout.
Znovu se obracím a hlavu pozvedám
ke slunci, k výšinám k vesmírným hlubinám
Srdce jest plné, lásku chce mít
přec pro ni tu jedinou je možné žít.
Láska nám dává, bere i hanbí
kvůli ní sebevrah životu brání
Láska je moc co nezná askezí
do nicoty vrhá nás i vyvádí z nesnází
mb