I přesto, že je velký fotograf a za své fotografie získal řadu ocenění, vede i PR oddělení lyžařského areálu Monínec, kde vystupuje pod pseudonymem strejda Bóby. Je nadaným výtvarníkem, publicistou, kameramanem. Ale i hudebníkem v kapele LOS HOMOLOS nebo TRI DUBI. Často také hostuje s kapelou EMMA či WOHNOUT, kde se ujímají nástrojů i jeho dva synové.
Vy jste ale velmi rozmanitý člověk, která z těchto uvedených profesí je Vám nejbližší?
- Jednou činností si odpočívám od druhé. Hudba je mi ale nejblíž, s tou jsem začínal jako dítě a jedu v ní dodnes, akorát si odskakuji do ostatních oborů. Nejdřív k malování a psaní povídek... později jsem štětec vyměnil za foťák a povídky za novinařinu, reportáže. Nejvíc se na veřejnosti chytlo focení, nevím proč. Postupně se nabalovaly další "můzy", už pár let mě drží video - zrovna včera jsme měli dotočnou na můj celovečerní dokument Elektrická slepice, který jsem natočil o Wohnoutech. Jednou činností si odpočívám od druhé.
I přesto, že jste skvělý fotograf, a že vás já osobně spíš vidím s kamerou, chtěla bych se soustředit na Vaši muzikální stránku. To hudební nadání jste zdědil po kom z rodiny?
- Jednoznačně po tátovi, který se jmenoval taky Oleg. Byl to můzami nadaný chlap (už bohužel nežije) a zabýval se vším, tím, čím já a pak i Matěj a Honza, tedy moji synové a jeho vnuci. Muzikou (hrál na klavír, a to i těžké kousky od Beethovena), psaním (psal knihy, ale do šuplíku samizdaty), výtvarničinou (maloval - všechny malířské techniky mu byly blízké, akvarely, křídy, olej, terpentýn, tužka, pero). Jenže se tím nikdy neživil, měl to jako koníčka. Zařídil mi hodiny klavíru, když mi bylo šest. Ale učitelka ze mne byla nešťastná a tak jsem pak nasával muziku jako samouk. Klavír jsem později vyměnil za kytaru. Když jsem poprvé uslyšel na živo kytarovou elektrickou muziku, úplně mne to dostalo. Baskytara s bicíma mi příjemně hejbaly vnitřnostma, byla to nová dimenze bytí, aspoň pro mne. Tak jsem začal v podobných pražských kapelách účinkovat, nejdřív jako zpěvák. Ovšem táta pro tenhle typ muziky neměl pochopení. Bylo to pro něj jen hulákání... Ale takhle se k tomu stavěli všichni jeho vrstevníci.
I když tu "hulákající" muziku tatínek zrovna moc nemusel, zanechal viditelné stopy. V jeho šlépějích jdete jak Vy tak i Matěj s Honzou. Určitě je pyšný. Když už jsme načali ty Vaše kluky, jste i hodně spojován s jejich kapelou Wohnout, pro které toho řekla bych nemálo děláte. A jak jste již zmínil, zrovna nedávno jste dotočil celovečerní dokument Elektrická slepice. Jak si spolupráci se syny pochvalujete? Řekla bych, že jsou pro Vás velkým zdrojem inspirace.
- Spolupráce se syny jde po mnoha frontách, někdy hostuji na jejich koncertech já, někdy oni koncertují se mnou moje písničky... Elektrická slepice byla velká kláda provázená mnoha překážkami technického rázu. Matěj a Honza jsou skutečně mojí inspirací, přesněji řečeno jsem díky nim ve své muzice překlenul muzikantsky chátrající období čerpající ze zasmrádlých hudebních stylů, díky klukům jsem začal poslouchat i hrát hudbu jejich generace a nadále se snažím držet krok... tedy v kytarové muzice. Moc nemusím muzikantské styly vycházející z možností počítače, midi a samplerů, teď nemluvím jen o technu, i když sám toto ovládám také, ovšem používám to pouze pro užitou hudbu ke svým filmům. Nenapadlo by mně oslňovat publikum s tím, že bych na jeviště vyvalil notebook a zmáčknul enter a už by to jelo...
A držet krok se Vám daří. Jste písničkář a působíte v kapele Los Homolos. Hudbu i texty děláte sám? Dlouho jsem neslyšela, že by jste měli někde hrát, spíše Vás zaznamenávám coby muzikanta nevyčleněných možností. Hodně hostujete s Emou nebo prostě hrajete pro radost s přáteli.
- Hudbu dělám vždycky sám, někdy někdo něco přivymyslí nebo předělá, občas Matěj, někdy Honza, texty dělám sám, ale využívám i jiný autory, i tady občas Matěj upravuje a přivymýšlí... Udělal jsem i dost rozhlasovejch spotů... ovšem to je mimo mísu mý muziky. Nevím, co míníte "nevyčleněnými možnostmi"... Hostuju cca se třemi kapelami, hraju i sám, folkový Los Homolos teď nekoncertují. S klukama ze sousední vsi jsme si koncem prázdnin udělali kapelku pro radost, cosi jako veselej punk rock, Try Dubi se jmenuje. Ovšem jestli nám to vydrží se uvidí.
Pro mě muzikant nevyčleněných možností znamená, že nejste omezen nějakou škatulkou, která jasně říká, ano hraju to či ono. Ale Vy hrajete jak folk, rock, tak třeba i punk. Dokonce jste si i zarepoval s jedním týpkem. A to se mi líbí. Na začátku jara jste jel s Honzou a kapelou Lety Mimo takovou minišňůru, kde jsem Vás slyšela zpívat. I když už to chvilka je, nemohu to nezmínit, protože tam jsem Vás po 1. viděla v akci. Jak jste si to užíval?
- Mě bavěj všechny žánry, včetně klasiky, ale na plno si na pódiu užiju jenom nářez plynoucí z elektrickejch kytar, bicích a baskytary... a to je zároveň odpověď na minišňůrku... bylo to milé pohlazení na duši plynoucí ze zahraného folkrock stylu, ale nářez ve smyslu, jak se zmiňuji, to nebyl. Je to tak, že Honza si od nářezů Wohnoutů odpočívá podobnými akustickými koncerty, podobně Matěj hraje, i proto je v poklidných Los Homolos. Kluci máj nářez jako povolání:)) a tak se potřebujou odreagovat opačně poklidem. A já to mám tak, že poslední léta hraju veřejně poklidnou muziku, a tak se potřebuju odreagovat nějakým rachotem, což jsou Try Dubi..
Takže Try Dubi je nová sestavička vašich přátel, co hraje veselý punk. No to zní vážně zajímavě. V tom případě jsem zvědava na nářez týhle kapely. A je třeba nějaké konkrétní datum, kdy budeme mít tuhle sestavu možnost slyšet?
- My to (3D) zatím máme tak, že hrajem jako přídavek po spřátelené Emmě. Ale takhle z hlavy nevím, kdy kde co bude... Už jsme párkrát takhle hráli, naposledy před třemi týdny na Propasti, to je tam, kde má studio Petr Janda z Olympiku, o kus dál u rybníku je hospoda, kde se hraje muzika.
Je třeba něco, co by jste chtěl závěrem vzkázat lidem, kteří sledují Vaši tvorbu?
- Sledujte něco jinýho...
Díky za příjemný rozhovor a do budoucna Vám přeji hodně úspěšných projektů. Těším se na novinky.