až zapadne slunce, já půjdu s ním, ulehnout do peřin.
Jsem malý stín. Bude tam ležet a z výšky se dívat,
budu jen tančit pro tebe zpívat.
Pak vezmu všechno, co můžu ti dát, zabalím do šátku a hodím z výšky.
Ty stojíš dole a na mě se díváš, ruku mi dáváš, pak zády se točíš.
Volá tě láska, ta nepatří nám. My jsme jen poutníci, co na svých cestách,
prolnuli rovinu, snad tisícou ze sta.
Někdy se milujem, jindy zas mlčíme,
však sami i spolu do dálky kráčíme.
Tam se zas potkáme, budem se smát a znovu utichnem,
protože pohledět do očí, budem se bát.
Snad patřím ti? Vše je tak jedno.
Jako jedno splyneme spolu,
až už tu nebudem, půjdeme vzhůru.
To už však těla, budou nám k ničemu,
nebudeme znát lásku ani její příčinu.
mb