Pojď se podívat do sklepů, je tam studánka víl,
chodím k ní v noci pít, za horkých večerů si svlažit rozpálenou hruď.
Je kameny obehnána s loučemi zarytými do hlíny kolem,
vytváří iluzi tančících bytostí.
S těžkostí se vznáší nad rozlitým proudem,
který se vrhá do zakázaných půd.
Sedím nad tím divadlem a sama pak tančím po podlaze,
do které se propadám a bořím tam své nohy.
Pomalu se utápím v řečišti těch nebezpečných sil,
do nichž mě vábí ladné pohyby bezesných víl.
Ráno mě nespatříš, jsem jednou z nich.
Utopila jsem se ve studánce, pramenící tam,
kde bosýma nohama našlapuješ jen, když venku září den.
mb