V ruce svírám kudlu, krev mi v žilách tuhne,
možná, že se trefím a možná že uhne.
Za všechny ty facky, nadávky a bití,
je mi z tebe, šmejde, hodně dlouho k blití.
Až umyju si ruce, po setkání s nožem,
povídat si o tom ještě chvilku můžem.
Snažíš se vstát z louže krve, vzpamatovat z díry v zádech,
zkus se zklidnit a dejchat pomalu - výdech, nádech.
Nikdo ti tu nepomůže, tak jako mě kdysi,
zavřel jsi mě do sklepa, společnost dělaly mi krysy.
Tohle máš ode mě na oplátku, užij si posledních vteřin pár,
přestávala jsem doufat, že jednou vyrvu se ze tvých spár.
Markéta Žilinská