Stíny dnů pohltí záře, snáší se na naše tváře
všechno se zlehounka ztiší, básnici už zase píší.
Díváš se a je ti smutno, říkáš si, zda je to nutno
Tváříš se, že nic ti není, kdy se tohle jenom změní.
Ráno je zase stejné, myšlenky jsou v hlavě temné.
Ze srdce ti lítaj můry, objímáš v lesích stromy.
Čekáš, že ti sílu dají, energii do tebe vsadí.
Marné jsou ale ty chvíle, kdy běžíš slepě v krajiny širé.
Všechno se pomalu mění, v okamžiku změny k rozednění.
Možná snad pomalu svítá jen a my s nocí neodplujem…..
mb
foto: Tomáš Dvořák - Dworek Photos