Ten měsíc se na mě díval, říkal mi, že jsi pan nikdo.
Vstupuješ do snů mladých žen, pak nepřijmeš chvíle plné změn, za které sám jsi zodpovědný.
Jak rychle vůči mě jsi němý, když spatříš další hvězdu z hvězd.
Na horu spolu budem lézt, i když zapříčiním vlastní pád....
Pan nikdo ke mně znovu přišel a foukl něhu do vlasů.
Otočila jsem se k němu, okem mrkla, hlavou cukla, však odolat mi nešlo, kruci!
Jsem jak duše, tělo spící a ty mě vedeš po svých cestách, na kterých se někdo chechtá.
Jsem to já, ten ztuhlý smích a padám zpět na cesty své, ke krokům vlastním určených.
mb