Někdy mě štve, když je dům plný rozházených hraček, oblečení a
zaneřáděná kuchyň.
Někdy je únavné, že musím věci opakovat několikrát a pak jít a udělat to sama.
Někdy s nechutí umývám koupelnu a stelu postele, které budou zase večer rozházené.
Někdy se zlobím, když je doma hluk, dítě křičí, muž nahlas fandí a
já neslyším vlastního slova.
Ale pak se rozhlédnu a uvědomím si, že náš domov žije životem, a
že je v pohybu. Že nestále rozházené hračky a oblečení značí
přítomnost dítěte a bytostí, které miluji.
Že i když mě zrovna nikdo nevnímá, neklid se zase uvede do klidu a opět budeme naslouchat svým slovům a potřebám.
Že každodenní stlaní postelí je důkazem přítomnosti nejbližších.
A kdyby nebylo pro koho vařit, uklízet a koho někdy přeřvávat,
pak už jsem zřejmě příliš stará a jsem v uklizeném domě bez
křiku, hraček a rozházeného oblečení úplně sama...osamělá
I love my life I love my family
mb