Vcházím do dřevěných dveří s malými prosklenými okny a se stříbrně vypadající klikou. Vítá mě uměle vytvořené světlo, vyrobené lidskou rukou a dvě tváře patřící známým lidem. Pohledy se pozdraví malým, možná i neupřímným úsměvem. Procházím. Další dveře se otevřou tak nečekaně, jako brána do neznáma. Opět pohledy a tváře. Vítají mě noční lidé toužící po záplavě radosti nebo jen zapomnění. Oči se střetnou. Chvíli se mazlí nečekaným okouzlením. Jsou rády, že se mohly setkat. Výměna barev. Hnala je touha přiblížit se. Rty poseté rudými růžemi se pootevřely a chtěly vyslovit pár slov. Naplnil je pocit chtění. Proto jsou tak plné. Plné pocitů a touhy. Slova jsou pryč. Úzký krk je pohltil ve své hloubce. Světelná zář z mnoha reflektorů byla náhle žlutá. Oči na tváři pohledného mladého muže, konečně ukázaly pravou barvu. Bělmo bylo po známkách kouře narůžovělé a panenky se po bouři smíchaly nenasytností zelené, hnědé a šedé. Povšimnutí. Končí.
mb