Země
se zachvěla a rty ti zrudly, na tváře dopadaly smítka popela.
Vítr
se opřel do popelavých vlasů a roztančil ti kadeře.
Vzpomínáš?
Ruce
se hřály o ty moje a bez přestání se milovaly.
Jen
pohledy v hloubkách jinotajů, však polibkem nikdy jsi mě
nezradil.
Já
šaty na zem a černé vlasy, ty černé vlasy i černý šat.
Kolem
nás hloučky šimraly klasy v polích, u cest jsi hladíval můj
vlas.
Já
do tebe hleděla jsem, však nikdy jsem tě nenašla.
Skryl
jsi se za kápi temnější než podzemní chodby. A já tě objímala
a ty jsi plakal.
A
pak plakala já a ty jsi mě objímal. Však byly jsme děti a přesto
tak ztraceni.
Ve
světě zmuchlaném v peřinách ďábla.
mb