Dva slepičí dárky

Vznik dokumentárního filmu Elektrická slepice o albu Našim klientům provázely porodní bolesti. Ještě teď mě bolí Orgány. Jau. Tak si taky něco z těch bolestí užijte… Oprášil jsem bolestivý článeček Z filmařova deníčku, který vyšel ve Wohnout Tribune. Sestřihl jsem i bolestivě kratičké videjko o anarchii, která vládla během natáčení.

DVD 100,– Kč v netovém obchodu nebo na koncertech.

Z filmařova deníčku
(převzato z Wohnout Tribune červen 2011)

28. 2. 2011 Bar Montana, Monínec
Jsem od malička zakřiknutej a proto jsem se chtěl stát policajtem. Všechny bych donekonečna buzeroval a poučoval. Ale u zkoušek jsem propadl z pendreku… Proto jsem dnes uvítal telefonickou nabídku natočit dokument o natáčení alba Naši klienti. Protože režisér, to je něco jako policajt. „Támhle si stoupněte!“ budu řvát na kapelu, „nezevlujte a dělejte co říkám!“ Nanečisto si to řvaní zkouším, barmanka se diví proč ji vykám a cosi mi posuňky naznačuje.

4. 4. 2011 Studio Disk, Barrandov
Na kapelu jsem poprvé vytáh kameru. Řekli mi ale, ať jim dojedu pro oběd. Pravda, chtěl jsem je seřvat, ale pak jsem si řekl, že režisér musí být i diplomat a jel jsem vyplundrovat sámošku – chlapci toho něco sežerou!

12. 4. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Funkce zásobovače mi zůstala i nadále. A protože se umělci takovými malichernostmi, jako je úklid, nezabývají, záhy se ztratili v tunách svých odpadků. Nejpodstatnější část tvořily vajgly v pizze, vajgly v polívce, vajgly v míse se sekanou, vajgly v počítačích obložených syrečky… „Hej kluci,“ volal jsem do toho bordelu, „vystrčte aspoň hlavy, ať udělám záběr!“ Z kaňonu mezi dvěma zapopelenými matracemi se ozval hlas: „Eště jsi neuklidil!“ Tak jsem se stal i uklízečkou.

18. 4. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Postupně jsem kumuloval další funkce – stal jsem se ohňostrůjcem (rozdělával jsem oheň na jejich buřty), lejnovačem (sbíral jsem lejna po jejich psech), zesilovačem (tahal jsem těžké kytarové aparáty a zesilovače), spořičem (vyřizoval jsem spory se sousedy). A během sporů jsem se stal i řiťolezcem, protože jsem sousedům musel lízat prdele, aby nevolali policii. To už bylo třetí týden, kdy jsem ještě neudělal pořádný záběr. Ale ONI měli pocit, že je věčně šmíruju. „Jdi už s tou kamerou do prdele,“ řvali na mne (tento výrok je pak i v dokumentu Elektrická slepice).

11. 5. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Když už to dnes vypadalo, že budu konečně točit, přijela  televize Prima. Pak jiná televize, pak ještě jiná. A taky filmaři z Písku, kteří o Wohnoutech točí seriál. Zvláštní věc, hoši štáby poslouchali a vůbec je nenutili uklízet. Chtěl jsem se na natáčení přiživit, ale jak jsem vzal kameru do ruky, kluci hned: „Zajeď pro cigára a vem taky karton limonád.“

23. 5. 2011 Studio Hostivař, Praha
Zase jsem neudělal ani záběr, protože mě poslali do Europarku pro večeři. Nakoupil jsem, nasedl, ale bezpečnostní pás se mi zamotal do tašky s řízky v omáčce. Dojedu nahoře bez. Jenže mě zastavil policajt a zesměšňoval větami typu: „Vy máte povolení od doktora, že nemusíte mít pás?“ Vymotal jsem pás z tašky, polil se omáčkou, policajtovi dal pár stovek… a jel do studia zase… zase co? Točit se tomu říkat nedá…